Zdravíííím. ^^ Noo, jak bych to tak řekla? Rozhodla jsem se tedy udělat taky jeden naschvál a dokončit kapitolovou povídku Pootevřené dveře, kterou sem psávala s Jeffy. Jelikož ona teda použivá náš starej blog pro svoje učeli, použiju já svůj tehdejší nápad s ní něco napsat taky ve svůj prospěch. První díl a anotaci najdete taky tady. Pěkný čtení.:)
ANOTACE:
...I kdyby tam byla jen tikající tma...
Jdi a otevři ty dveře...
Nebo okno...
Nebo obraz OBRAZU...
Elizabeth,malá drobná dívenka s pihatým obličejem opět nemohla usnout. Dívala se na strop na kterém větve stromu hrály stínové divadélko ze světla z pouliční lampy.
Z ničeho nic se posadila. Spustila nohy na chladnou dřevěnou podlahu a vyhledala papuče. Po marné snaze kdy měla spíše pocit,že bačkory odsouvá více pod postel to vzdala a vydala se na cestu do kuchyně bosá. Tiše našlapovala a rukou jezdila po zdi. Kdykoliv dřevo pod jejíma nohama zapraskalo,zastavila se a naslouchala tikající tmě ve které nebylo nic víc,než jen další tma co je slyšet. Zavrtěla hlavou tak prudce,že se jí zrzavé vlasy rozletěly kolem hlavy.
,,Opravdu už blouzníš Elizo." Pokárala sama sebe. Když konečně došla do kuchyně,kde bylo ješt chladnější linoleum, zalitovala že si ty bačkory přece jen nevzala. Po hmatu vyhledala vypínač nad linkou. Místnost ozářila blikající žárovečka. Táta to musí opravit... Pomyslela si a sáhla do poličky pro sklenici. Odložila ji na kuchyňský stůl a vzala si z lednice mléko. Sundala vršek z láhve a nalila si. Upila trochu víc než měla v plánu. Víc než půlku sklenice. Proto ji opět doplnila a láhev schovala.
Jen co zhlasla světlo, měla před očima různé obrazce. Párkrát zamrkala a čekala až oči přiviknou tmě. Se sklenicí v ruce se vydala do svého pokoje.
Do vyhřáté postele.
Do bezpečí které pro ni představoval její pokoj.
Na půli cesty si všimla jak cosi ozařuje podlahu. Rozhlédla se a zjistila, že to světlo vychází z pootevřených dveří na půdu. Zaslechla kroky. Leknutím upustila sklenici mléka která se ihned po nárazu na podlahu roztříštila na malé kousíčky. Rozutekla se do pokoje kde za sebou hlasitě práskla dveřmi. Doslova skočila do postele a přitáhla si peřinu až k bradě. Teď ji ty tančící obrazce větví na stropě děsily.
DÍL PRVNÍ:
Jeffy:
Bylo to obyčejné ráno jako vždycky, ale malá Elizabeth vycítila, že je něco špatně. Možná to byl pořád ten divný pocit z večera, nebo se mělo teprve opravdu něco stát. Jako každé jiné ráno Elizabeth vylezla z postele a šla si obléci vhodné šaty do školy. Vybrala si bílou halenku a obyčejnou sukni. Když vyšla z pokoje, dostala divné mrazení v zádech. A pak jsi vzpomněla na večerní incident. Ze zvědavosti pokračovala dál chodbou až doělo skoro ke konci kde bylo poschodí které vedlo na půdu. Pořádně se zaměřila na šoupací dvěře, když náhle uviděla že nejsou pořádně zavřené. Divné , pomyslelo si děvče.
"Proč by někdo v noci chodil na půdu?" zamumlala si jen tak pro sebe. Pořád tam stála a upřeně hleděla na pootevřené dveře. Když ji náhle vyrušilo odbíjení sedmé hodiny ranní. Musím rychle uklidit ten binec na chodbě než se vzbudí maminka, uvědomilo si vyděšené děvče. Doběhla do komory pro koště zametla střepy a utřela rozlité mléko. Usadila se ke stolu a čekala na ostatní členy rodiny. Asi po 5 minutách se otevřely dveře z matčina pokoje. Středně vysoká bruneta štíhlé postavy kráčela v nočním úboru ke své dcerce.
Mello:
"Dobré jitro,maminko." Usmála se Elizabeth a kývla na její matku.
"Dobré." Odvětila žena jež právě vešla do kuchyně. Na nic nečekala a začala jako vždy připravovat snídani. Zanedlouho přišel i vážený pan otec a starosta městečka Wansdorf v jednom.
Již byl převlečený do svého kostýmu, u rtů držel fajfku a vdechoval do plic ten štiplavý dým jež Elizabeth tolik dráždil.
Posadil se naproti své dceři aniž by se na ni podíval.
"Co jsi to večer dělala, Elizo? Co to bylo za kravál?" Zeptal se mírně zvíšeným hlasem a zadíval se do novin které pro něj byly vždy nachystané.
Ve městě se nedělo nic nového a tak je po chvilce odložil.
"Mluvil jsem s tebou!" Ozval se když se jeho dcerka neměla k odpovědi.
Zatímco se Eliza dívala do země a její matka obskakovala plotnu,otec ji dál provrtával pohledem.
Nikdy ji neměl moc rád,ale nedával to na jevo. Ona nebyla chlapec kterého si tak moc přál a dosti jí to vyčítal.
Byly ale slušnou rodinkou, vždy perfektně nachystanou na jakoukoli příhodu.
Ovšem na to, co se jejich malé desetileté holčičce přihodilo v noci nemohli být nikdy připraveni. Ne teď,ne zítra a ani ne za rok.
Jelikož to co se stalo, přece nemohlo být skutečné...
2024 ©