Znáte to taky? Takovej ten pocit. Ten pocit že uvnitř sebe něco máte... Něco co potřebujete vyhodit ven aby to ve vašem nitru nemuselo zabírat místo? Někdy máte takovej den, kdy máte strašně dobrej nápad, založit si blog na kterej uplně denně budete něco psát a pak vás to omrzí? No mě se to děje pro kristovi rány nějak často.
Nic méně, udělala jsem to zase a nějak mě to neštve. Pro mě je dobře, že tuhle stránku moc lidí nezná a tak nebudou otravovat... Tudíž tohle by mohlo klapnout. No... Mám teĎ takovej divnej den... Víte... Mám nápad napsat nějakou kapitolovku ale nevím zda bych ji dokončila... Ale musela bych v sobě najít ten zápal... Jenomže když mi dneska R. zlomil ducha v kreslení,... nemám chuť jít do ničeho... Prostě... Je to jako bych dostala studenou sprchu....
Mám jistou potřebu napsat nějakou povídku... Jenomže nemám nápad jak začít... Ani nevím zda bych psala ich formou či ne.... No, jelikož mě nic nenapadá... Aspoň něco málo složím... oprava "složím"
Tužka klouže po papíře,
soustředíš se na tvář muže,
dílo by to mohlo být,
tak nenech ho jen tak shnít.
Dokončuješ tahy poslední,
fotíš z boku ze předu,
doufáš, čekáš pochválení,
ale nic z toho nepřichází.
Bolest a zklamání,
utrpení a slzy,
ublížil ti milovaný,
to vypadá an velkou krizy.
2024 ©