Zlomenina... čeho? Ruky, lebky, nohy...? Ne. Toho nehmotného. Ducha. Otázkou zůstává, zda si uvědomuješ a lituješ toho, co jsi způsobil jako absolutní sobec. I když, já mám co povídat...
Dneska poprvé jsem si uvědomila, jak moc pro mě kresba znamená... A jak moc pro mě znamená názor od osoby na které mi záleží nejvíc. A když mi řekl, že obrázek Raega, na kterej sem byla pyšná (!!!) se mu nelíbí.... Můj duch se zlomil. Chuť neustále se zlepšovat vyhasla. Moje jiskra přestala zářit.
Obrázek jsem rozthala. Doufám, R. že ti to aspoň trošku ulevilo protože mě z toho je na nic. Ty teď klidně spíš zatím co já se trápím nad tím, že jsem díky tobě zničila něco, na co sem konečně mohla bejt pyšná...