Dívka stojící u brány
dívající se do tmy,
úsměv na rtech má,
i když štěstím není naplněná.
Když ji tam vidíš jen tak stát,
tuhne ti krev v žilách.
Vypadá jako panenka,
nebo je snad mrtvá?
Skoro ani nemrká,
jen tam tiše stojí.
Co myslí se jí honí,
nikdo z nás však netuší.
Byl to zrovna zimní čas,
když tam zase stála,
dívala se do prázdna,
ale za světla.
Všichni mohli vidět to,
co vždycky se skrývalo.
Plakala a plakala,
pomoci jí nebylo.
Zimní čas,
každý rok.
Před Vánocema tam stojí,
čeká a doufá...